Pan Hynek ze Švamberka
Čech a pán poctivý,
německým kupcům dlouho
byl velmi strašlivý,
neb napadal je cestou,
když lesem jeli těžce,
bral dobytek a zboží
a kuchal jejich měšce.
I vybrali se Němci,
šli na královský hrad
a líčili své hoře
a ústrků svých řad,
král Vladislav je slyšel,
a dobře, dobře! kýval
a pořádek jim slíbil,
jak kdysi v Čechách býval.
A na královský soud svůj
si pana Hynka zval,
pan Hynek přišel přesně,
před králem mužně stál;
byl postavou svou suchý,
vlas rusý k skráním lehlý
a oči v podobočí
jak ostré černé jehly.
A nezapřel a vyznal,
že Němce často trh,
když k podvečeru s vozy
už opouštěli trh,
že krvavil jim hlavy,
bral peníze a zboží –
však proto jen, že křesťan
a při že vedl boží.
Vždyť – neslýchaná věc to –
ti Němci zvlčelí:
našeho Pánaboha
Hergottem přezděli,
a proto jména toho
jsou oni jemu dali,
by zbožní Češi příště
ho nikdy nepoznali. –
A při tom přísně hleděl
tím černým zrakem svým.
Král Vladislav se zasmál
a soud se zasmál s ním,
král řekl: Dobře, dobře!
a tak ho dále nechal,
a cist jak dítě malé
pan Hynek z soudu spěchal.