A tato byla historie její,
jež dnes už klidně spí:
Šla životem jen krátko,
radosti jeho, smutky, šalby pila –
a dobrovolně všecko opustila
a dnes už klidně spí.
A nikdo neví, – zklamání či hořkost
a nuda, nicoty cit, znechucení –
hádanka, která nemá rozluštění,
neb ona klidně spí.
A v posledním tom zamlčení Jejím
v tajemném odchodu do krajin ticha
je vůně odpuštění, jakou dýchá
květina rozšlápnutá. Neslyšeně spějí
dny, noci, týdny, roky přes hrob Její,
kde ona se záhadou svého žití
tak klidně spí.