Z minulých časů skryly v duši mojí
se melodie nad vše nejdražší,
jak v mušli šum, již moře ve příboji
na písek vynáší.
Dech mládí, větrů van a ptactva jasné zpěvy,
šum lesa, západy a zvony domova,
a z jara lásky každé slovo děví
se tam vždy uchová.
A jak jde život dál, pak refrain přistupuje
a v tklivé písni té zvuk mívá nejvyšší,
a touhou mohutnou on všechno přehlušuje
po hrobu, klidné cypřiší...