Kde je ten muž, jak snila jsem, ten hrdý,
jenž na duchu svém nosil pancíř tvrdý?
Jen maskou byly kamenné ty líce –
vždyť dítě to, jen dítě a nic více...
Kde je ta lilije v své cudné pýše?
Ta konvalinka, která luzně dýše?
Je vyvanuto celé její žití –
já zklamal se a smím ji odhoditi.