Odstraňme války! Ano, odstraňme je,
barbarský přežitek to dřevních časů –
ať slunce na bratrství lidstva leje
své zlaté světlo, ať si v jeho jasu
Jih se Severem, Východ se Západem
podají ruce; u zelených stolů
ať spory řeší se teď míru řádem,
ať národy jdou k velkým cílům spolu!
Leč střílet pušky přece nepřestanou,
jsouť příhody tu, jež se nevyřeší,
než důrazných salv dobrou správnou ranou –
je lidstvo dobré, ale člověk hřeší.
Chce překazit se správná exekuce,
když stát chce poslední brát z chléva krávu,
jsou hrozící tu hnusné holé ruce,
když hladový dav mní, že řvát je v právu.
Je srocení, jsou hrozby urážlivé,
je kámen, jenž do oken třebas lítá,
a v případech těch, jež jsou pohoršlivé,
se musí chránit státní autorita.
Tož demokracie jest na postupu
a válka válce hřmí teď heslo její,
hromadné vraždy, triumf smělých lupů,
teď, zdá se, z dějin navždy odcházejí.
Leč odzbrojení? Který blázen je tu,
jenž tohle chtěl by? Nutno přec, by časem
stát zahovořil řečí kulometů
a přesvědčoval řízně pušek hlasem.