Erote usmívavý, ty nejmenší všech olympických, po tobě nejvíc bili galilejští, když ranami svých kladiv, motyk, rýčů
řádili v jasných olympických síních a krvavěli nesmrtelné hlavy těch luzných bohů a rozbíjeli vztekle svěží ňadra
zděšených bohyň! Erote usmívavý, zhynuli všichni, a rozbořen byl šírý skvělý palác –
jen tebe nezhubili galilejští! Se slzou hoře v dlouhých černých řasách a blesky pomsty v temněmodrých očích tys odpovědným loupežníčkem stal se
ve smutné říši Toho z Nazareta. A ty jsi stíhal jeho galilejské strašlivým mstěním: Nic nebylo jim platno,
že zpotvořili bílé tělo tvoje ohavnou srstí, hnusnými rohy a satanem tě zvali, pekelníkem –
tys vnikal v skrýše jejich, v klášterní kobky, jeskyně a chrámy, v paláce kněží, do královských síní, mučivým ohněm zapalovals duše
a stápěls těla ve vařících touhách a bičovals jich mozky k šílenosti – a smál se tak vítěznou jizlivostí, že nad hroby tvých obětí všech dávných
se smích ten echem chvěje! I dneska loupežíš si dále bujně v království galilejském! A není moci, jíž bys nevzdoroval;
do domů vnikáš, v paláce, síně, residence mocných, v chatrče chudáků – kříž nezleká tě, na zdi pověšený,
ni voda v kropence – a trháš svazky, které v chrámích byly sepnuty svátostně před tváří Jeho – tož nepřítele tvého z Nazareta –
a srdci pohráváš si jako míči – a mozky zmítáš jako prškou lístků těch růží rozervaných – a duším nedáš odpočinku, míru –
a osudy si pohráváš jak děcko, jež písek rozhazuje kolem sebe a zrnky jeho do všech koutů metá! Erote usmívavý,
lupiči hrozný, božstvo sesazené, chtěls, by byl s trůnu sehnán Galilejský? Sám nastolen chceš být v dálné slávě? Ach, sám víš: příliš dlouho loupežničils
a příliš dlouho chodils jako zloděj, než abys mohl najednou se zjevit pod hrdou velebností Majestátu! – Však nebudu si nijak lámat hlavu
starostmi o tvé právní postavení – ty víš, můj bože, že ctil jsem tebe vždycky a nezapřel tě, před lidmi tě vyznal,
že nemáš důvodů, bys mstil se na mně. Já nikdy nezřel loupežníka v tobě, mně byls vždy usmívavým mocným božstvem a nepříteli tvému opověděl
jsem boj už dávno a vedu jej, jak hotovost má stačí – buď vlídný ke mně a vlídný k té, jež hodin mých jest světlem,
Erote nesmrtelný!
Cookies on Poetry Cove