Mdlé oči starce! Osud nevyzpytný
vám dopřál štěstí, jehož dopřál kdysi
Mojžíši, vůdci synů israelských,
dav pozřít jemu
s temene hory do oblaků čnící
v zem, lidu jeho dávno zaslíbenou,
a zrakem, Smrtí již již zavíraným,
kraj ten směl spatřit.
Já mínil dosud, že jsem viděl dosti,
když zírat směl jsem, kterak Fridericus
jak Herkul rány rozdává a ničí
evropské saně –
Gallie slavná, netušil jsem tehdy,
že tebe uvidím, jak budeš bořit
omšelé zimyplné tmavé kobky,
věznice lidstva.
A na těch troskách zřídíš novou říši,
kde velké slunce svítíc hřeje všecko,
a lidé – bratří bez okovů tvrdých
žít budou volně!
Mdlé oči starce! V podvečerním světle
jste viděly svět nový lidí příštích!
Má noha nevstoupí tam – vy však nyní
můžete shasnout!