Ten pes, jejž dal jsem Tůmovi,
ten nebyl jen tak tuctový.
Už mátí svou se pyšně chlubí,
pocházíť z oné slavné čuby,
již Krásnohorské Vrchlický
daroval jednou pro vždycky.
A otce má – ne jednoho,
má slavných otců přemnoho:
pes, jejž kdys Palacký sám měl,
psy, které Rieger obdržel,
psy, již od velkých básníků
jsou dáni za dar kritiku,
i jiných slavných ještě řada
se na otcovství jeho skládá,
především oni četní psi,
proslulí v každé naší vsi,
jež Tůma Krvavý, on sám,
s obzvláštní péčí pěstí nám,
jež dlouholetá jeho praxe
slovutných „Šípů“ od redakce
posílat dává v závodu
přátelům milým v národu.
Tož ať jen podrží můj dar,
jeť překrásný to exemplár,
slovutný vlastenecký pes,
jakých bys jinde nenalez!