Komandovat poesii –
ano, snad to také jde –
provinile skláním šíji:
nejsem, jenž to dovede!
Napsat verše, hrstku prosy,
zvlášť, když se mi námět řek,
nesvedu – mně svědky bozi! –
ani za velkostatek!
Poslali jste krasavici,
bila do mne očima,
řečí libě ševelící,
úsměvy nejsladšíma –
všemu tomu, lidé zlatí,
hrdině jsem terčem stál –
dovedl jsem odolati,
ničeho jsem nenapsal!