Když tak kapky po noc celou
v okapu plech bubnují,
když ti duší rozmrzelou
upomínky harcují –
vysmívavě práskají tě
drzé, zpupně civící,
až se nažene ti lítě
k hlavě krev i do lící –
a když nemůžeš se zmoci
i na oddech poctivý –
ach, to jsou ty pěkné noci,
v kterých vlas ti šediví!
Tiché noci... Nikde dechu...
Tys tak sám... Tak zmučen... sláb...
Jen ty kapky v plochu plechu:
Trank – klap – tranky – klap – trank – klap...