Chamfort je mrtev! Revoluci naši
jenž jak svou lásku kochal každé chvíle,
jenž každý pohyb její stíhal čile
a zpíjel se jím... Neměl slasti blažší,
než procházkou jít denně ku Bastille,
když bořili ji bezkalhotní braši,
a vidět, čím je menší, že je krasší –
oh, jaro naše, jaro slavné, milé!...
Chamfort je mrtev! Ze strachu a děsu
odešel z žití. Z jeho milky malé
je Bacchantka. Za výskání a plesu
krev lidskou pije. Oči rozevřené,
šat roztrhán, rty, prsy zkrvavené.
Opilá krví. – Nelze žíti dále...