Tak těžkým jdeme pochodem
a ještě se při tom hřeší,
děláme cestu tu neschůdnou
všem po nás ještě těžší!
S nadšením slámy hořící
robíme výtečníky,
básníky, malíře, učence,
řečníky, politiky,
a z nuly je hned milion,
z pahrbků horské štíty,
ze špačka věhlasný myslitel –
oh, naše autority!
Ty balvany leží pak na cestě
– cesta už tak není skvělá –
a přes ně se bude dál klopýtat
a bít si hlavy i čela!
Přijde kdo silný a odvážný
odklízet začne je směle?
Přijdou ti drazí rodáci
jak hejno strážců bdělé
chrániti „otců odkazy“
a „předků zářivá světla“ –
„otci“ a „předci“ budem my,
a naše hloupost pak metla,
tou budou ruku bít odvážnou,
jež chtěla by modly ty shodit –
tak bylo před námi, za nás tak,
tak bude po nás to chodit!