Vám i nám bych přál to: aby kniha byla
první pyšnou chloubou českých obydlí.
Jmění nejcennější, přítelkyně milá,
která vším být umí, kde se usídlí.
Zrcadlem i lampou, moudrostí i silou,
milníkem u cesty, šírou vyhlídkou,
v čase dobrých nálad veselostí milou,
v zamračené chvíli těchou, pobídkou.
Nám bych přál to, kteří v práci klopotivé
vlastní krev i duši přelíváme v ně;
Vám, již dáváte jim šaty trvanlivé,
krásou lahodící očím příjemně.
Však ne Vám a nám jen, i těm, jimž se světí
všechna práce naše – – – Ale kde to jsem? –
povídali bychom jako drobné děti
pohádečku smutnou v čase pochmurném...