Přesně dojel rychlík do stanice.
Vystoupil jsem – ano, Vojkovice –
hodinu jsem čekal – pozoroval,
jak se život idylou tam snoval –
babka s nůší – dítě – chvilkou řvalo
zřízenců pár cos si vykládalo –
s datlí čepičkou pán důležitě
chodil, jak se sluší autoritě –
přijel vláček – stroj jak mlýnek zcela,
v němž má bába kdysi kávu mlela –
s jedním vagonkem jen – a my jeli –
řeka dole – vpravo skály čněly –
rozšafně jsme jeli – snad nám přáli,
bychom důkladně se podívali
na ty krásy. – Dojeli jsme sem.
První dojem dobrý. Pozdrav všem.