Přes propasti a horské hřebeny
my vidíme svou zaslíbenou zem –
však v šalbách osudů duch zkušený
ví, že tam sami nikdy nepřijdem.
A je to bolest, touhy žhavý cit,
proč řežem, pálíme a bojujeme,
by zdravý, silný všel tam aspoň lid,
s nímž jako zodpovědný chirurg jdeme.