Půjde to zas všecko po způsobu starém:
drobní dali krev, vy uzavřete mír,
aby zas co nejdřív s některým tím jarem
zaburácel světem nový krve vír?
Či to lidstvo zmoudří přece v slední chvíli,
k zelenému stolu zahřmí svoje: Ne! – ?
Ach, vše jde tak zvolna k nějakému cíli,
nejpomalej rozum duše zmučené...
Kultura a vědy... Filosofů snění...
Soudy básníků... A věk jde za věkem...
K čemu bylo všecko? Přijde okamžení –
člověku je stydno, že je člověkem.