Vzdor Locarnu a vzdor všem hymnám míru
se chystá Lidstvo rozprávět zas děly
a dát si čichat k smrtonosným plynům –
tak zde, tak onde. Plamen vyskakuje
a hlásí příští. Bude vojna, bude
a běda všem zas, kudy ona půjde.
My v srdci Evropy jsme tuze klidni,
až bezstarostni – ani moudrý sedlák,
jenž proti bouři, krupobití, ohni
a zlodějům a povodním se zavčas
dal pojistit – tak nemůže být kliden.
A bavíme se rozčilením z afér
jak bychom byli – ne na očích světa –
leč na měsíci státem – Robinsonem:
pro sebe sami, nijak zodpovědni,
bez zkoušek minulých a bez dob příštích.
Aférky naše – už z nich není studu,
ba ani hnusu, jenom škodolibost,
jak má ji kluk, když nastavenou nohou
druhého hocha přived k pádu. – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – Arci
nám filosofi – optimisté praví,
že v pořádku to, není důvod k vráskám,
i stát prý dětské nemoci mít musí –
leč nemoci jsou, kterými se zmírá
i v dětských letech. A jsou bědné děti,
jichž živoření nemocí je pouze.
A lékař proto jenom takto těší,
že o pomoci neví. – – –