Ku předu nelze, nemožno se vrátit.
V hnijících vodách trčí stará loď.
Je možno vůbec ještě něco ztratit?
Tamhle ten balast přes palubu shoď!
Cit pro čest byl to... Ničeho tu více?
Žár praží. Boky lodi spukřely.
Lotr si s lotrem poplivali líce
a přátelské si dali pocely.
Že trapno myslit, odstraněn je zticha
už mozek z lebek. A kdo myslí přec,
výsměškem pustým stíhají jej břicha
a na pranýř je vstaven bláhovec.
Neb břicho s měšcem se teď bohem stalo.
Už všecko jedno. Nějak bude dál.
V hodinách naposled to zahrkalo –
i ať si dojdou, čert aby je vzal!
A že ten koráb stojí, dobře věru.
Lehce se tráví v klidu noci, dne.
I možno také zlovit karieru
v stojatých vodách mysli odvážné.
A dobře též, že nelze už co ztratit,
co možno bylo, že se ztratilo,
že nelze k předu, že se nelze vrátit,
neb někam plout je vůbec nemilo.
Klid nade všecko. Hnije pláň ta vodní,
je pravda, páchne to tu zbytečně.
Však něco za něco. A v tom jsme shodni,
že se i tomu zvykne konečně.