Zda druhý kdo šel cestou prokletou,
tak jako já za skývou chleba dení,
já nevím... Druhý, jenž jsa poetou
jít musil v cizích mlýnů otročení.
Zde duchamorné práce okovy,
a doma oni povznešenci jistí,
již jako biřicové hotoví
kol jmena mého chodí s nenávistí –
Ve jmenu vlasti, víry, umění,
ve jmenu – eh, o jmeno není nouze,
vždyť titul ten se příliš necení
a hlavní věc je rána při tom pouze.
– V těch mlýnech pracoval jsem, až jsem pad,
což snad mi nikdo u nás nezávidí –
však právem mým je kopnout, pohrdat
a smát se bajce o rovnosti lidí.