Zda druhý kdo šel cestou prokletou,
tak jako já za skývou chleba denní,
já nevím... Druhý, jenž jsa poetou
jít musil v cizích mlýnů otročení.
Zde duchamorné práce okovy,
a doma oni povznešenci jistí,
již jako biřicové hotoví
kol jména mého chodí s nenávistí –
Ve jménu vlasti, víry, umění,
ve jménu – eh, o jméno není nouze,
vždyť titul ten se příliš necení
a hlavní věc je při tom rána pouze.
– V těch mlýnech pracoval jsem, až jsem pad,
což snad mi u nás nikdo nezávidí –
a právem mým zas je, že smím se smát
všem theoriím o rovnosti lidí.