Jaké jitro! Růžová mha
klesla v chvějící se moře,
nade krajem horizontu
slunce oko otvírá.
Od slunce až k přídi lodi
široká se táhne cesta,
vlnící se, blýskající,
až to v očích přechází.
Jako proud zlatého písku
lil by se tam, hrá to, výská,
hallelujah lesklé krve
přelámaných paprsků.
Jinak mořská pláň je tmavá
jako zelenavý mramor,
roztříštěné pěny vlnek
nádherně jej žilkují.