Do trávy si zde chodec rád v škarpu usedá,
když třpytná večernice v kraj šerý vyhledá.
Vsi bílé leží v dálce. Je klidno v okolí.
Jak prsty pozdvižené ční k nebi topoly.
A chvilkou šedá auta prach zvíří silnice,
jak přelud zamihnou se a mizí hučíce.
I lidé za hovoru zde z polí domů jdou
a dobrou noc si přejí, než v dál se rozejdou.
Vzchop, poutníče se taky! Jde šero v náruč tmám,
jdi dál tou cestou svojí. Leč kam jde ona, kam?