Na nebi šedé mraky váznou,
z luk stoupá omrzelý dým,
jak plachý žebrák s mošnou prázdnou
jde století k tmám lhostejným.
Je prázdno v duši, mdlo je v čele,
zrak jenom s tupou nudou zří
na spáleniště vyhořelé
svých dnešků, zítřka, pozítří.
Syt lásky, nenávistí znaven,
se nemá člověk za co bít –
fond života je žitím ztráven
a není proč a z čeho žít.