Mhy sprcha šikmo k zemi létá
a vlhčí dlažbu. Mrazná zima
zdá na všem chvít se, z všeho vanout,
vším prolínat. A půlkruh nebes,
bezcitnou šedí potažený,
zří přísně na zem. Tiše, tiše
vlá vzduchem jakás zhořklá vůně,
bolestně, teskně chladem vane –
to duše květin zavražděných,
jichž tílka leží bezevládně
studeným tenkým drátem spjatá
na hrobech mrtvol práchnivících.