Na černých skráních tvojich místem šedý
se prostřibřuje nápadně už vlas...
Ty usmíváš se: minulosti sledy...
Když osud sved nás – však jich nemělas.
Vím: ten rost ze stesku... ten ze starosti,
ten z obav... pochyb... ten v muk zánětě...
Tak mluvíš, stříbrná má minulosti,
já poslouchám a hladím zbožně tě.