MUČENÍK.

Kam vlečete mě? Krev vám stojí v očích a pěna na rtech! Pliváte mi v líce a hole vaše bijí hlavu moji – Křesťanský lide! Vyznavači Krista!

A kněží jdou a dmýchají v zlost vaši, a biskup kývá tamo s křesla svého pochvalu hlavou zběsilosti vaší – ó sluzi proradní vy jména Páně!

Nebesa vidím v slávě otevřená, jak Štěpán kdysi, prvý svědek krve, a Krista vidím na pravici Otce a vidím, kterak andělům svým káže

plameny mečů schovat v schránu pochvy a slitování s slepotou mít vaší – sám ale rouchem halí sobě líce, by andělé a svatí neviděli,

že bolest se mu řine proudem z očí! Jen bijte, bijte! Nešetřte slin svojich, On, Kristus, za každou tu ránu vaši pohladí přelaskavě líce moje

a sliny vaše v záři slávy změní a slova milá za hanu dá vaši – jen plivejte a zuřte, klňte, bijte, já neoněmím, pokud duch je v těle

a jazyk v ústech! Prolijte krev moji a krev ta ještě křičeti vám bude, co ústa moje hřměla v uši vaše: Jste zatracenci, synové jste pekel,

vy Krista, který stoupil s láskou na svět, jste uvěznili v sklepích duší svojich a denně mrskáte Jej pýchou svojí a vaše lakota Mu pouta ková

a vaše chlípnost do očí Mu plije, obžerství vaše posmívá se Jemu a tvrdost srdcí vašich kámen metá do jasných skrání Spasitele mého,

bezcitnost vaše denně prodává Jej, váš jazyk bodá kopím v prsa Jeho a duše vaše každým hnutím svojím hřebíky ostré v údy Jeho vráží –

vy zatracenci, děti Beliala! A vy, kdož vedete to stádo divé, pastýři špatní, vy, vy kněží jeho, sádelní žráči, kterým odlesk pekel

už nyní svítí v lících vypasených – jen hrozte mi, jen klňte, štvete, perte – já smát se mohu! Říši pekel vidím a plamen hladový, jenž po vás volá.

A ďáblů řada sedí tam a žehná té vaší práci pro tu říši jejich! A celé peklo bude vydlážděno lebkami kněží, oči jejich budou

vyňaty z míst svých, aby svítily tam jak lampy v utrpení odsouzenců, nečisté ruce uťaty vám budou a ďábel topič prohrabovat bude

plameny jimi pod rudými kotly – jen bijte... bijte... Kámen... kámen druhý... Ježíši Kriste, díky za tu milost... že dáváš umřít mi... jak Štěpánovi...

v kamenů dešti... že mi ukazuješ... Svou slávu... v kterou vejde... duše moje... a peklo... které pozře vrahy Tvoje... i vrahy moje... pane Jesu... Kriste...