Znát vůli boží – v tom to všecko vězí. Znát, co Bůh žádá, neboť vyplnění už dáno člověku a silám jeho. Znát, co Bůh žádá – to však lehko není
a proto právě, že je nevýzpytný Bůh v zámyslech svých a že znáti nedá souvislost vůle své a trestů svojich. On bíti začne, bije, bije stále
a rána za ranou jde na svět bědný a dlouho trvá, než dá znáti kněžím cíl vůle své a předmět přání svého. Ten Mor v Pavii – vypravovat mohu,
neb prožil jsem tam strašné rány jeho – ten Mor v Pavii o tom dosvědčuje. Kde vzal se, byl tu. Přišel jako vítr a byl tu v celé hrůzné síle svojí.
Lid mřel, a zvony na zvonicích zněly od jitra úsvitu až k šeré noci tak dlouho, dokud zvoníků tu bylo, a potom ztichly. Za pohřbem šel pohřeb
na svaté pole, potom ustávaly, že nosičů už více nenašlo se. A zůstávaly mrtvoly pak ležet, kde Mor je srazil: v prachu na ulici,
v ložnici v lůžkách, v chrámě před oltářem a při tabulích v síni večeřadel. My zbylí, my jsme zavírali domy, a viděli jsme z oken tento výjev:
Jde dobrý anděl se zlým po ulici. Na domy dobrý anděl ukazuje a zlý se staví ku zavřeným dveřím a dlouhým kopím rány do nich dává,
a kolik ran dá v dveře, tolik lidí v tom domě zemře, neb ta uhození znamením počtu pro Mor vyměřeným dle vůle boží byla. Celé město,
Pavia slavná, lidnatá a pyšná, tím Morem bylo téměř vylidněno. A teprv nyní napadalo lidem, proč vlastně Mor ten, co je vůle boží,
co přáním, jaká cena usmíření. A tu se teprv začli ptát a zkoumat a na to Pán svým kněžím zjevit ráčil, za jakou cenu odvolá Mor z města.
I zlíbilo se totiž tehdy Pánu, že mučeník a světec Sebastian od města Pavie má dostat oltář v kostele světce Petra in Vincoli
v dalekém Římě. Vyznamenat toužil miláčka svého, jehož mladé tělo v paláci císaře kdys pohanského pro vyznávání Krista přivázáno
ke sloupu bylo, aby stálo terčem střel z lučiště a zloby nevěřících. A proto začal Bůh bít lidi Morem a tak bil dlouho, až se ptáti začli,
co vůlí jeho. Když pak stál ten oltář, jímž poctěn byl tam u svatého Petra miláček boží, svatý Sebastian, Mor odvolán byl, Bůh se smířil s lidem,
a navštívené město sbíralo se z ran svojich zvolna právě jako člověk, jenž nemoc smrtelnou byl šťastně přestál.
Cookies on Poetry Cove