Skip to content
1864–1942

MONOLOG BLÁZNA

Josef Svatopluk Machar

Je zlé a třikrát je to zlé, že velká industrie zabíjí řemesla, ač často nahradit jich nedovede.

Jsouť řemesla, že nejsou k nahrazení: hrobníky míním. Vy cítíte ten věčný zápach v Praze? To není tím, že není provětrána

a její vnitřnosti že tuze páchnou – ne, pánové, toť prostě proto, že není hrobařů,

že řemeslo jich dáno bylo ve psí, že nechali je ubít industrií, jež nepostarala se o náhradu. Tož potácí se po ulicích Prahy,

po náměstích a parcích a trčí v sálech, divadlech i kostelích – v kostelích páchnou mrtvé shnilé mozky a marně kadidlem je vyhánějí –

i v síních sborů zákonodárných, ty časy mrtvé, zbytky minulosti, přežitky z Rakouska i to, co bylo ubito před očima našima

tož děje pošlé, akce scíplé, pomysly, tvorby pošetilých věků, i plány nečasové i díla tak zvaného umění,

jež padla jako vykotlané stromy a lidé, hlavně lidé, ti mrtví, zabití, ti nebožtíci – leč oni nechtějí znát, že jsou mrtví

a mezi lidmi pohybují se, a ti jsou také mrtví, či ještě hůře, jsou živí, ale desetkrát by bylo líp,

už kdyby také mrtví byli. A tito ovšem oněm nechtějí dát svědectví, že mrtví jsou, že páchnou,

že pod zem patří, jakož patří zemi vše, co je mrtvo. A proto otravný ten puch v ulicích Prahy.

Je třeba zřídit školství odborné tož pro hrobaře. Neb těch, kdož zabíjejí, máme dost: Smrt, Čas, i vlastní Nerozum –

leč především je třeba hrobařů. Ať učí se, do jaké hloubky kopat a jaký hlíny druh je nejvhodnější, by zápach do vzduchu zas nepronikal.

A potom jaký kámen na hrob vložit, by nebožtík nám z hrobu nevylezl – jsouť naši nebožtíci tuze tuzí a víra jejich takřka skálopevná:

jim nenamluvíš a je nepřesvědčíš, bys mluvil andělskými jazyky, že mrtví jsou. Uvažte prosím.

a jednejte a rychle, bez komisí, neb v komisích tam zasedají vždycky jen pseudohrobaři, ti pohřbívají, co hrobům nepatří.

A hrobům nepatří můj návrh tenhle. Je k zalknutí v té naší Praze, puch mrtvol otravuje život náš, puch živých mrtvol.

Já udělal svou povinost, povinost vlasteneckou, já na zvon uhodil – vy slyšte jeho hlas: Je čas,

nejvyší čas!

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
MONOLOG BLÁZNA · Josef Svatopluk Machar · Poetry Cove