Kdys měli hrdinu: byl parukatý
a suchý profesor to zápolení,
jenž lidi si jak pouhé cifry cení,
mdle klímá a jen bitvou bývá vzňatý
jak rovnicí či šachem. – Když mír svatý
se snesl na zem, vzdych si v rozechvění:
Je válka hrůzou... Kdo ty viděl ztráty,
ten myslí na ni s kletbou zlořečení. –
Dnes mají hrdinu, dnes profesora
zastínil voják. Prušák mocných plecí,
nízkého čela. Za ta slova chorá
své: Es wird weiter gedroschen! dal heslem
národu svému... Svědčí ty dvě věci
přec o pokroku ctném a nepokleslém.