Ty vážná matko tiché Persefony,
mým žehnej olivám i klasům pole
i tmavým hroznům na stráni, kam padá
polední slunce.
A ty zas pošli, bílá Afrodito,
dvé hrdliček svých na krov toho domu,
kam vejde zítra za svatebních písní
Dorkion moje!
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.