Mladosti moje, hleď, my kdysi
na leccos hrdi bývali,
na prvé verše, prvé laury
a na rty, jež jsme líbali...
Mladosti moje, přešly časy,
jak pohádka jsi zmizela...
Je hostem nemoc, vlasy zřídly
a vrásky lezou do čela.
A verše, sláva, láska – marnost,
šum větru, hrstka popele;
dnes hrd jsem na pluk nepřátel svých
a na tři, čtyři přátele.