Jsi nezkrotný, jsi rozkypělý –
nu ovšem, svět ti patří celý,
jak mladé slunce hrdě pláš,
vše objímáš, vším pohrdáš.
Až jednou uzná ta tvá hlava,
že na nic nemá více práva,
než na sáh prsti studené,
na čtyři stěny dřevěné –
a tím se končí maškaráda.
Neb čára, kterou se tak padá,
jež od slunce v klín země jde,
se, hochu, Život jmenuje.