Jen stiskni víc, můj černý ďáble! V tvých ramenou, v těch měkých kleštích mně příjemno je! Líbej, kousej – leč ústa volna nech mi – chci ti –
ty dusíš mě v těch pružných ňadrech, můj ďáble, počkej aspoň chvíli – máš spásu Francie v své ruce, pryč, neumoř ji... Včera večer
v St. Cloudském parku já měl schůzku s velikou dámou... cikánko má, ne, nehledej v tom erotiku, mě může opít jenom oheň,
tvůj oheň, dítě... a v tom parku my hovořili o zlých časech, o partajích a vášních lidu – dej sem ty rty své! – Což víš o tom,
co valnou část dne vzdaluje mě od horoucího těla tvého! Nech na svých ňadrech hlavu moji – lví hlavou nazývá ji Paříž –
a věř, že není na tom světě polštářů pro ni případnějších!... Mně ruku dala k políbení Marie Terezie dcera –
ten polibek je svatým slibem, že trůn jí zachráním... i více... Po velkých starostech mi přijdou jen větší pouze... Líbej, líbej –
kdo ví, zda pak nám času zbude – nu, ano, nediv se, je možno, že poustevničit budou musit rty žíznivé při trudných postech –
eh, líbej, líbej, dokud času! A zahledneš-li čelo moje starostmi těžce zahalené se mihnout někde na ulici –
pak věř, v těch mračnech křídlo spínám k svým plánům, myšlenkám i činům, bych spasil, co jsem spasit slíbil – a moh pak složit mdlou svou hlavu
zas v bílá tuhá ňadra tvoje! – Eh, nějak bude, líbej, líbej! A zpijme starosti ty všecky i duši zpijme! Co je život?
Jen zpíjet sebe, zpíjet druhé – bachanal stálý! V shromáždění zpít proudem se svých vlastních řečí, zpít tryskavým se třpytným vtipem,
zpít pravdami se, o nichž před tím se tobě nikdy nezazdálo – zpít posluchače, Paříž, všecko a zpít i tebe, černý ďáble –
a odejít, než číš je prázdna, včas odejít... Ach, nejisto je, bouř nad hlavou je těžka hromy – co víš ty? Dej sem ty své rety!
Splašených koní čtverospřeží chtít zastavit – a což, když smělec se dostane jim pod kopyta? A dostane se... marno všecko –
buď s bohem, královno ty bledá – A ty, můj ďáble, líbej, líbej! Vůz rozbije se – co mi po tom? Jen nebýt svědkem... Rtů tvých víno
mě malátní a omamuje – však pil jsem statně, viď, je dosud? A nějak bude... Přijde konec a vím to... musí přijít záhy...
Cookies on Poetry Cove