Jen očima se dívat na vojáka
a stroj v něm chtít mít poslušný a přesný
s určitou výkonností požadavků,
jenž, když je časem porouchán neb zemdlen,
dá doktorům se do správky a spraven
se vřadí v počet a dál službu koná –
toť chyba. – Srdcem musí býti viděn
a srdcem chápán. Velitel znát musí
kraj jeho rodný, zvláštnosti té země,
domácí poměry a všecky sklony
povahy jeho – a ne řemeslně,
ne počtářsky – leč jako starší bratr.
A podle nich s ním jednati pak musí.
I najde, jednomu že slovo stačí,
neb jemná výtka, zamračení v očích,
co druhý zas jen trestati se musí.
I v trestech odstíny jsou – první trest je
prostředek povážlivý: než jej vložíš,
uvažuj dlouho – jím se obyčejně
ocitá voják v nakloněné ploše
a jeho morál jaksi v zoufalosti
nad sebou sama – letí po ní k čertu.
Je voják člověkem, a každý člověk
– i nejhorší – má v duši živou jiskru
svatého ohně: nalézt ji a dát jí
rozhořet v plápol – toť věc velitele.
Bít slabšího a trestat ty, kdož mlčky
trest snášet musí, dovede i barbar.
Je na vás, páni, účelně a moudře
vládnouti mocí, jež vám propůjčena
je šarží vaší. Francie jsme dětmi
a bratry spolu. Zodpovědnost vaše
postupem vaším množí se a roste.
Čest, svoboda a sláva vlasti naší
je v rukou našich, dělníky jsme dějin
i tvořiteli jejich. Dny pak příští
jsou dílem, ale také – soudcem naším.