Je pošetilo myslit, že lze nyní
člověku jedinému řídit bitvu...
Front na sta kilometrů, s armádami
o statisících mužů... všudy možnost
případů, které leží mimo dosah
lidského umu... Bitva – totě apel
na přízeň Štěstěny... A naše Marna?
Tou jistotou jsme byli proniknuti
od posledního vojáčka až ke mně,
že osudem jsme Francie v té chvíli...
Francie naší... Cítili jsme prostě,
že ustoupiti nesmíme... a vůli
jsme měli k vítězství... my chtěli...
anebo zůstati tam... do jednoho.
A vůle – to je všecko. Vůle poutá
i rozmar Štěstěny... i sílu dává –
vše, vše je vůle ... Vůle zvítězila
na Marně naší... Dějepisci ovšem
vynajdou systém bystrých úvah, plánů
a zkonstruují Marnu, která Marnou
nebyla nikdy... Vůli jen jsme měli. –