Zášť zbyla naposled – a jaká horká zášť –
tož jste mě přec jen tolik ráda měla?
Ty póly cítil jsem, však v který věřit zvlášť,
má duše tenkrát nikdy nevěděla.
Teď zraky bodáte – váš zrak tak modře čist –
a slovy byste otrávit mě chtěla:
Marketko, věřím dnes ve vaši nenávist
a věřím teprv dnes, že jste mě ráda měla.