Tak zapadla sem: smavé Vídně dcera
a v modrých očích touhu po radosti,
vtip milovala, klípek společnosti,
noc protančila do raního šera.
A zatím po ní z očí tisícera
zlý pohled šlehal; nebyla jim dosti
královnou vážnou, není vzorem cnosti
kurtisan, hejsků z dneška i těch z včera.
Jen tančte, Veličenstvo! Chvíle přijde,
že shasnou světla, spustnou vaše síně,
a hrubý hlas vás na soud strašný pozve –
pak vaší matky krev se ve vás ozve
a vážnou královnu zřít budou lidé,
jak majestátně stoupá k guillotině.