My dali Jemu pomník – On nám rady
pro časy příští. V citů vděčném vzplání
je zopakujem nyní. Dohromady
si řekneme pak, že jsme vyrovnáni.
Byl starý pán a dobře smýšlel s námi –
to uznat slušno. Jenže naši dnové
s novými přišli pro nás potřebami,
a také čas nám hude písně nové.
My vrátíme se k obvyklému žití
– je pravda, On by nad ním rmoutil snad se –
leč poměry... a příkaz živobytí...
je po idyle... možno říci krátce.
Syn bonvivant tak v otcův úmrtní den
dá květy na hrob dědy rozšafného –
a pak se honem radosten a kliden
ke kalným pletkám vrací žití svého.