Ach, Vaše Lordstvo, popříti se nedá,
že na bol všelikých těch demoníků,
na hesla volnosti, na gesta vzkřiků
se usadila vrstva prachu šedá.
Či stáří? Stáří? Člověk v duši hledá,
čím odrazil by v tomto okamžiku
to slovo hrozné... Neboť slova díků
a lásky má k Vám mladost naše bledá.
Kain Lordstva Vašeho, kus Don Juana,
i drobné verše pláčem zarosené
jak operlené květy louky z rána –
ty nám i Lordstvu Vašemu dnes stačí...
Dost loučení má žití zatracené –
to s Vámi bylo by přec jenom k pláči.