Vlast byla k němu odmítava, hlucha.
Leč jinam sloky jeho zapadaly:
v ty evropejské šeré kriminály,
kde živořila lepších časů tucha.
Rovnaly páteř, formovaly ducha,
sny o volnosti tělem odívaly
a símě vzpoury v duše rozsívaly –
tak padá dešť do vyprahlého sucha.
Poláci, Němci, Rusi, Italové
i u nás v Čechách – všichni vděčně pili
ty verše světla, naděje a síly.
A Svaté Alliance pochopové
jen zuřili, že v kobky uzavřené
kdos chodí živit duše uvězněné.