Pan papež Benedikt, jenž vyvolen byl po Bonifáci toho jmena Osmém, po krátkém panování rozžehnal se s životem časným. Mnozí arci tvrdí,
že otráven byl požitými fíky, však jistá pravda u Boha je pouze. Sbor kardinalů v konklave se sešel ve městě, kteréž slove Perugia,
a v den svatého Boniface, kdysi Germanů apoštola, vyvolili Bertranda z Got, jenž biskupem byl v Bordeaux, za nejvyšího pastýře vší církve.
Král francouzský, tak praví se, že přál si té volby jeho k ukončení sporu, jenž vznikl mezi ním a svatým Otcem, tož Bonifacem toho jmena Osmým.
Pan papež přijal jmeno Clemens Pátý. A v Lyoně ve chrámě světce Justa byl korunován s nádherou a slávou. Král Filip s bratrem, vévody a pány
lesk slavnosti té zvýšit přispíšili. Však bez nehody nepřešel den slavný: Když z chrámu v procesí se bral pan papež, kus zdi se sřítil, zasáh jej i koně,
pan papež spadl, koruna mu sjela do prachu cesty, rubín pak, jenž skvostem byl jejím vzácným pro svůj lesk a velkost, se vyloupl a nalezen být nemoh.
Nadobro zeď ta usmrtila tehdy veliký počet baronů a pánů, sám králův bratr poraněn byl valně. Kterážto nehoda všem lidem byla
znamením věcí příštích, jež pak vskutku se dostavily. Od těch dnů pan papež žil v městě Lyoně anebo Bordeaux a potom sídlo zvolil v Avignoně,
kde žil a po něm nástupcové jeho. Tak rubínem, jejž z koruny své ztratil, byl míněn Řím, jenž s hroby apoštolů opuštěn zůstal jak chrám bez oltáře
a stádo bez pastýře osiřelé...
Cookies on Poetry Cove