Že nemá minout den, bych nezachytil veršem
buď duše plachý sen, či myšlenku neb nápad,
a že již v malé chvíli se půlnoc dostaví,
chci na ten papír bílý verš hodit prchavý.
Den plný práce byl, a já v ní bez oddechu,
a sníh se chumelil a bil mi s deštěm v okna,
tak neodlákán ničím já táhl udatně –
že vůbec poustevničím, už víte ostatně.
A sny své chvílemi a vzpomínky a touhy –
též víte... Rcete mi, jak nečasem tím došly?
Byl mír v nich vaší skráni? A byl v nich modrý plam?
A duše odevzdání? A štěstí, že vás mám?