Nic nového dnes... Chtěl bych, bys tu byla,
chtěl bych ti jednou říci, moje milá,
co slovy psáno zní tak tvrdě, hluše,
když okem v oko nezří v duši duše.
Chtěl bych ti říci, že jsi moje Všecko,
chtěl bych ti v dlaně hlavu dát jak děcko
a cítit, čas jak ustal ve svém letu,
a nehybná a čirá Věčnost že tu.
Chtěl bych ti říci, dny že nestačí mi,
než věčná noc mě zdusí stíny svými,
bych Osudu moh poděkovat cele,
že poslal tě v mé cesty osamělé.
Chtěl bych ti říci, že je život krašší,
že moje já i pro mě je zas dražší,
chtěl bych ti – – ale jak to zní vše suše,
a pak – už stokrát řek jsem to, má duše!