Pán bůh je vysnil, ďábel praktikuje,
a marno všecko – nebude už jinak.
Tyrany zvěšte po okrsku světa –
a bratři ve volnosti jmeně hodí
na krk váš smyčky. – Nebude už jinak.
A Rovnost chcete? Smrt jen rovná všecko.
Ne život. Život libuje si v kopcích
a propastech. A na kopcích jen leží
zář sluneční a temný chlad je dole.
A propast netouží se srovnat s kopcem
a rovinou být potom – ne, chce sama
se kopcem státi, aby měla slunce.
A to je rovnost. – Nebude už jinak.
A Bratrství? To je zde ode dávna.
Bratrství zlostné Abela a Kaina.
Krev volá krev. – A nebude už jinak.
Ten trojbarevný prapor může vláti
jen nad hlavami. Může šumět slavně
jen v zlatém vzduchu. K zemi skloní-li se,
je vlečen blátem, šlapán luzou, zbrocen
těch slabých krví. – Nebude už jinak.
Jak jinak nebylo a není se vším,
co od věků kdy v hloubi duše Lidstva
si vysnil bůh a praktikuje ďábel.