Jak začne schnout a blednout v nemoci,
pak zaškrť ji co nejrychleji,
zde není léku, nelze pomoci,
vždyť každá jeseň končí v beznaději.
Stát nad ní, dívat se jí v truchlý zrak,
s nevírou v její uzdravení –
a hněvat se a vyčítat si pak
a litovat – v tom věru smyslu není.
Jen hrdlo stisknout, oči zatlačit
a těžký kámen dáti na ni –
pak do své osamělé jizby jít
a složit hlavu do studených dlaní.