Lom, odkud kámen berou, smutně zeje
jak žaloval by do modrého nebe,
a zahleď do něho se – smutek schvěje
a zalije, ty poutníče, i tebe.
Je bolest věcí... Je to rozervaná
hruď matky země. Chvíli hledíš němý
a zdá se, že se chví ta živá rána
a vlhne krve svojí krůpějemi.