Jsou chvilky, ale chvilky jen
v myšlenek obzoru velkém,
že se zdá pěkným být svět ten
a všechno v pořádku celkem.
Zlo, dobro, řády hvězdných těl,
vše nutno, nic nelze stavit –
kdyby ti pánbůh svět půjčit chtěl,
neznal bys, jak líp jej spravit!
A zase v jiné chvílence
vlas se ti hrůzou zježí:
svět jako dílo šílence
či zlosyna tu leží.
Z pekelných trámů tyátr sbit,
kde hrá se cnostně a s citem –
chtěl bys jen krámek ten vyhodit
kams k hvězdám dynamitem!