„Přítelem drahým“ hned mě nazvali
a líbali mě, jak mě potkávali,
způsobné básně též mi připsali,
v Akademii kouteček mi dali –
leč při všem byla blahosklonost jistá,
by rozdíl vynik jich a mého místa,
a když jsem jednou vlastní hlavu měl,
přátelé drazí jako na povel,
jak věštci tak i tkliví lyrici,
mi ukázali ostrou sanici –
tu teprv jeden druhého znal v ráz,
a rozcházeli jsme se v pravý čas.