V staré boudě povykuje
starý pes,
nikomu však nenahání
strachu dnes.
Vždyť už také nikdo z lidí
nevěří,
že by sněd pět byrokratů
k večeři,
vždyť už je to hloupou bájkou
k usmání,
že musí mít černožluté
k snídani,
spíše zázrak představit si
dovedu,
než že by žral nevlastence
k obědu.
A tak se už nikdo v světě
nelekne,
když se staroch začne ježit,
zaštěkne!
Arci že je tlama jeho
krvavá –
však si cinobrem ji maže,
nemrava!
A tak je to všecko humbug
s potvorou –
nač pak přát si pro něj řetěz
s závorou?
Chudák je, už se mu ani
nezdaří,
by se rozštěkali bratři
ohaři!
Tož mu přejme trochu štěku
ještě dnes,
štěkat bude, štěkat musí,
neb je pes!