Jaká to divná přání!
Rád bych dnes knihu tu čet,
naivní povídání
z blouznivých mladých svých let.
Na dálné nechci cesty –
rád bych jen, kdybych tak moh
jít luhy, cestami, městy,
kudy jsem běhal co hoch.
To dávno... myslím, přeci
pár lidí našel bych snad,
mých dětských snění to reci –
ty bych tak uviděl rád.
Ach, zdá se, čas že jaksi
v kruh stáčí života linii –
ten Osud ve své praxi
má smysl pro geometrii.